Bývala rozhodná a vždy si uměla poradit. Naprostá organizační jednička. Někdy jsem si říkala,  jak to dělá, že stíhá snad tisíc věcí najednou. Děti a jejich koníčky, práci, domácnost, její koníčky. Zdálo se, že svého muže v praxi téměř nepotřebuje. Tak trochu superžena. :-) Potkaly jsme se ke konci prázdnin. Nebyla nabitá energií, ani jí nezářily oči jako vždy. Jen vyčerpaně vzdychla: „To je hrozný, dva měsíce relativního klidu jsou fuč a za pár dní to zase začne. Letos na to ale nějak nemám …“

„Chápeš to? ON (rozuměj její muž) si snad myslí, že jsem automat. V klidu si chodí do SVOJÍ práce, maximálně vyzvedne děti po cestě z kroužků. To mu ale ještě musím zorganizovat kde a koho nabrat. A tím se naprosto serve. ON i děti jsou přesvědčené, že se všechno udělá „nějak samo“ nebo maminka. A maminka se může přetrhnout…“

Ano, chápu. Proč by si to ON i DĚTI nemysleli? Prakticky od té doby, co se děti narodily, měla ONA sama pocit, že když je doma s dětmi, musí se o všechny a všechno postarat. SAMA. Nejlíp DOKONALE. Aby oni nic nemuseli. Protože ONA je přece doma a nechodí do práce. Aby ONI nestrádali a vždy vše měli. Aby se ONA cítila potřebná…

Později děti nastoupily do školky a ona začala pracovat. Pro ni to byla obrovská změna, pro ostatní členy rodiny nikoliv. Očekávali, že se stejným nasazením pojede své dvě směny. Práci i vše ostatní-jako když byla s dětmi doma. Vydržela dlouhé čtyři roky, než starší dítě dochodilo první třídu. Dál už to nešlo…

V hlavě mi běží celý filmový festival podobných modelů z okolí. Přijde i vám povědomý? Nebo jste “teprve” na cestě, ale naštěstí ještě ne „v cíli“? PŘIBRZDĚTE! Tyhle neuvěřitelně nabušené scénáře si vytváříme MY SAMY. A věřte-úplně zbytečně. Nejen, že si hrajeme na tvrdé údernice, které dokáží zvládnout naprosto vše. Ale ještě se potřebujeme utvrdit v tom, že JSME NEPOSTRADATELÉ a NIKDO „to neudělá líp, než JÁ“.

My jim nevěříme. Ani dětem, ani partnerovi. Nevěříme, že by ONI byli natolik samostatní, aby mohli něco bez nás vykonat (navíc i dobře), s něčím si poradit. Proč by se partner měl snažit např. vyluxovat, když ho poté nejenže neoceníme, ale ještě to po něm „jdeme přejet“ znovu.

Proč by si děti měly např. samy dělat snídani a dělat svačiny do školy? Maminka přece ráno stejně vstává. Připraví jim rychle skvělou snídani nebo svačinku, nikde při tom ani nenadělá a vždy si po sobě vše důkladně uklidí. Nevadí, že Pepíčkovi je už sedm, deset, třináct, šestnáct let…. Pepíček by toho měl totiž (nejen ráno) moc, ale navíc by musel vstávat minimálně o 5 minut dřív. A už vůbec není jisté, zda by po něm zůstala kuchyňská linka tak čistá, jako po mamince. :-)

Jak si to od samého začátku nastavíte, záleží jen na vás. Ideálně, a celkem logicky by se nabízelo od počátku vztahu. Pokud jste to nestihly, nebo se zpožděním zjišťujete, že takhle opravdu ne a lítáte jako hadr na holi, nezbývá než  postupně a dloouze  začít nastavovat nová pravidla. Nebo provést revoluci. :-)

Jestliže se chystáte do práce, na změnu  je ten nejvyšší čas, pokud to u vás v praxi vypadá podobně. A věřte, že za počáteční, možná nepřiměřené, možná jen neochotné reakce partnera a dětí, i nějaké práce a vysvětlování navíc, to rozhodně stojí. Nechcete přece, abyste se z vašich dvou směn zbláznila, v lepším případě se z vás stala protivná, věčně naštvaná a utahaná máma, co má čas jen na domácí práce a povinnosti, ale už ne na hraní, povídání, legraci s rodinou. A taky NA SEBE!

Zkuste se zodpovědně a hlavně reálně zamyslet  nad následujícími body:

1.Kolik času jsem ochotna / schopna práci věnovat

Zvažujete, zda se vrátíte na 8 hodin nebo jen částečný úvazek? K samotnému pracovnímu času je potřeba připočítat čas strávený na cestě. Je rozdíl, zda Vám bude trvat cesta patnáct minut, půl hodiny nebo hodinu. Pokud budete ještě vodit nebo vyzvedávat své dítko z jeslí, školky, školy nebo jinde, je třeba další čas připočítat. Rozmyslete si, co pro vás bude časově únosné.

2.Jak si s partnerem přerozdělíme domácí aktivity  

Úklid, nákupy, vaření, žehlení, doprava dětí  na kroužky… Doteď jste se, pravděpodobně, starala o vše vy. S nástupem do práce už ale tolik času mít nebudete. Dohodněte se s partnerem na rozdělení nejdůležitejších “ domácích aktivit”.

Prach se z vás do stresu nedostane a žehlení počká do té doby, kdy už nemáte co na sebe. Zvažte, zda váš rodinný rozpočet snese investici pár stovek měsíčně do paní na úklid nebo žehlení prádla. Ušetříte si spoustu času, nestresujete sebe ani partnera tím, že“ to ještě nikdo neudělal“.

Pakliže se pro vás finance na případný nákup externí služby jeví jako nemožný výdaj, dohodněte se s partnerem na rozdělení veškerých domácích prací, či jiných aktivit vedoucí k uspokojení všech členů rodiny. Můžete si dohodnout pravidelný rozvrh nebo se střídat, střídat aktivity. Prostě jak vám to bude nejlépe vyhovovat.

Zapomeňte na dokonalost. Pochvalte partnerovi večeři, třebaže máte již třetí den po sobě vajíčkovou specialitu :-) nebo chleba „s něčím“. Časem se určitě jeho kreativita zlepší. Oceňte děti za vyklizenou myčku, přestože už druhý týden hledáte nádobí a nacházíte ho na místech k tomu vámi neurčených. Zavřete oči nad šmouhatou, ale vytřenou plovoucí podlahou nebo přežehlenými záhyby na košilích tam, kde by mělo být „hladko“.

I malé děti jsou velmi samostatné. Někdy nás může překvapit, jak moc si dokáží poradit v situacích, ve kterých bychom to spíše nečekaly. Neberte jim jejich touhu po samostatnosti, podporujte jejich kreativitu při zvládání každodenních úkolů a mávněte rukou, když se vše hned napoprvé nepodaří. A už vůbec ne dle vašich představ.

Jestliže se zbavíte nutnosti neustálé kontroly, zda je vše uděláno dokonale, nebo minimálně dobře, získáte tím mnohem víc než jen uklizený byt, nakrmenou rodinku nebo vyžehlený koš prádla. Zůstanete v pozitivní energii, s dostatečným časem pro sebe i rodinu a úlevným vědomím, že ONI to bez vás hravě zvládnou. A VY si přestanete permanentně tlačit do hlavy narůstající stresy v podobě “co jsem ještě nestihla“ nebo „co všechno musím ještě udělat“.

3.Kdo bude o dítě pečovat až budeme oba v práci

Možná máte ještě malé miminko nebo batole. A nebo vůbec nechcete, aby vaše dítě navštěvovalo jakékoliv předškolní zařízení. Partner též pracuje. Společně rozmyslete, zda bude pro vás i dítě vhodnější angažovat babičku nebo chůvu. Podmínkou je, že babička respektuje vaše představy o výchově a výživě vaší ratolesti a nebude vám do ničeho mluvit. V opačném případě neváhejte a najděte si spolehlivou chůvu.

Jestliže máte pro své dítko již vybranou školku, nebo dokonce půjde do školy, nezapomeňte na rezervu dostatečného času pro adaptaci. Zvláť u školky je důležité, abyste začali v předstihu. Oba si musíte na změnu zvyknout, než se kolotoč rozběhne naplno. Nastupovat v jeden den do školky a zároveň do práce není vůbec dobrý nápad ani pro kombinaci “nejpohodovější&nejflexibilnější dítě a nejodvážnější matka s nervy z ocele“. :-)

Stejně tak zapřemýšlejte nad variantou pro případ, že dítě bude nemocné. Možná budete schopna být s ním doma několik prvních dní. Poté, nebo pokud to pro vás nebude organizačně možné, mějte po ruce scénář, jak se budete moci vystřídat s partnerem, případně kdo vás v takové chvíli zastoupí.

4.Kdo bude vodit dítě do/z jeslí, školky, školy?

Tuto otázku budete řešit, pravděpodobně, již na samém začátku. Přestože si časem zajedete pevný rozvrh, mějte v záloze náhradní řešení pro případ, že dítě bude třeba vyzvednout ze školky nebo školy neplánovaně. Záložní řešení je nutné  i pro jiné nenadálé situace, např. kdy jeden z vás bude muset např. na služební cestu apod., čímž se vaše rozložení sil změní. A to je znát velmi, zejména pokud máte dětí víc.

 Na rodičovské zůstávají stále spíše ženy. A nejen společnost, ale i spousta žen samotných bere jaksi automaticky, že pokud chtějí zpět do profesního života, musí zajistit všechny dosavadní činnosti týkající se dětí a domácnosti samy. Když oba pracujete, je potřeba nastavit jasná pravidla. Jestliže jsme se rozhodly žít v páru, měli bychom být na to dva. Tedy nejen na zábavu, ale i na povinnosti. A nezapomeňte-děti se učí nápodobou. A “co se v dětství naučíš, v dospělosti jako když najdeš”. :-)

Jak to máte vy? Hrajete si na supermanku „padající na ústa“ nebo jste velitelka pluku, která rozděluje úkoly… A nebo si to prostě umíte zorganizovat a ještě si užíváte?

Líbil se vám článek? Sdílejte a staňte se fanoušky naší facebookové stránky.

Mějte se krásně a buďte, alespoň někdy, postradatelné♥,