Proč (NE)MÍT ČAS pro SEBE

Už vám ze všech těch rad, jak si najít čas sama na sebe vstávají vlasy na hlavě a říkáte si, že druhému se to říká, ale kdyby byl ve vaší kůži, tak snadno to neklapne?

Řeknu vám upřímně-taky by mi to asi už lezlo na nervy… Kdybych na tenhle „nešvar“ před lety sama nedojela. 

Pokud i vy máte spoustu TEĎ TO NEJDE, KDYBY a AŽ, čtěte dál. On by to klidně za nějaký čas mohl být i váš příběh.

Ne, určitě jeden příběh nemusí nic znamenat a já vás nechci strašit, ale na sezeních jsem jich, bohužel, už pár dalších slyšela…

 Tedy, u mě se to, viděno zpětnou optikou, dalo tak trochu čekat. Manžel v „pracovním čudu“ a vy si jedete si po lajně supermatka, která zvládne všechno, veškerou pomoc odmítá, natož aby přijala i vyžádanou radu.

Prostě úplně jednoduše mi v mém hektickém mateřském životě po nějaké době došla šťáva. Vybily se baterky. Popravdě, ani mě nenapadlo je nějak dobíjet. Však to přece všechno zvládnu, když to tak pěkně frčí.

Tam nahoře už se na mě asi někdo nemohl dívat a jednoho krásného dne řekl STOP! Tak takhle nee!

Zastavily mě zdravotní potíže, a na restart jsem pomyslela, až když jsem po několika týdnech všemožných lékařských vyšetření skončila na neurologii s podezřením na roztroušenou sklerózu.

Poté, co jsem si vygůglila, jak ten můj příběh může dopadnout, jsem si na chvíli zkusila roli oběti. Nebylo to nic hezkého. Viníky jsem hledala všude okolo, nejvíc u partnera.

Takže první stopka mi nestačila a dostala jsem naservírovanou druhou s názvem partnerská krize. Teprve tehdy jsem se konečně probrala. Byl to velmi tvrdý střet s ne příliš pozitivní realitou. 

„Moderní žena žije výkonem. A protože na sebe (moc) nemyslí-více vydá, než načerpá, časem se zákonitě vyčerpá…Vyčerpá se v momentě, kdy přestane mít kontrolu nad svým životem. V mnoha případech ji dožene zdraví, onemocní. Je manipulována sama sebou-vzorci, kterými je schopna vmanipulovat se do role oběti nebo do sebedestruktivní polohy.“  

(MuDr. J.Vojáček)

Sice se to všude píše, ale chvíli mi to trvalo, než jsem pochopila, že musím začít u sebe. Blablablabla…Jen tak mimochodem, kdo přijde na tohle jednoduché, milionkrát omílané, uvědomění, má z poloviny vyhráno. Jenže…

… jak to udělat, když jste v roli oběti a možná vám je v ní navíc i dobře?

Zásadní krok, který je třeba v první fázi udělat-rozhodnout se, co chci. OBĚŤ nebo TVŮRCE? Pokud jste se rozhodla pro tvůrce, pokračujte ve čtení. Jestliže si stále trváte na oběti, pokračovat ve čtení můžete, ale upozorňuji, že vás pár bodů níže může velmi rozrušit.

„Věřte, že se nám v životě děje pouze to, co uneseme, zvládneme a je pro naše dobro (přesto, že se může zdát, že to tak nevypadá). Naučte se dělat věci kvůli sobě a pro sebe“

ROVNOVÁHA NA HRANĚ

My ženy svou energii většinou dělíme minimálně na třech frontách a snažíme se o rovnováhu-rodina, děti, práce. Ale na sebe velmi zapomínáme.

Každá by si měla najít čas na sebe, vypnout. Vyčistit si hlavu, dobít baterky. Stejně jako si pravidelně čistíme zuby, vytvořit a udržet každodenní návyk s nálepkou duševní hygiena.

Dělat něco, kromě toho každodenního „automatu,“ co nás nabije energií pro další fungování.  Když nemám sama, nemám z čeho dát ostatním. A u nás žen-matek to platí na dvě stě procent.

Pokud máte stejné námitky jako tehdy před lety já, dnes oponuji. ANO, i s malými dětmi je možné si svůj prostor najít. 

JAK?

Každá jsme jiná a každá jsme byla před dětmi jinak nastavená.  

• Rozhodně to bude mít jednodušší žena jednoho dítěte s fungujícím partnerem, případně babičkami, než matka vícero dětí bez muže a bez hlídacích babiček.

• Pokud nemáte své dítko komu předat a máte na to prostředky, je možné najmout si chůvu a v daný čas se věnovat sama sobě. Mnoho žen u nás v sobě takové nastavení spíše nemá, ale v zahraničí je celkem běžné, žena má tak čas pro sebe, i když je partner v nedohlednu.

•  Jestliže nemáte partnera ani finance na chůvu, stojí za to domluvit se třeba s kamarádkou a děti si vzájemně pohlídat.

KDYŽ nevím CO?

Když se vám v hlavě rodí nápad, že místo běhání raději uklidíte (u toho se přece taky hýbete), nebo místo knížky či kina něco uvaříte (nejlíp pro celou rodinu), je potřeba ho rychle pustit z hlavy.

Pokud se nedokážete oprostit od představy, že byste chvíli měla nohy na stole, ale okolo vás bylo stále tolik nedodělků, raději se sbalte a na vymezený čas odejděte z domu pryč.

Prach se z toho, že ho zrovna v danou chvíli neutřete, hroutit opravdu nebude a špinavé nádobí vám také neuteče (leda, že by ho třeba vzal do parády partner nebo děti).

Pokud tohle všechno děláte, protože nevíte, co by vás dobilo, zkuste se vrátit myšlenkami do doby před dětmi. Nebo i do vašeho dětství. Vzpomeňte si, co jste dělala s nadšením? V čem jste se cítila jako ryba ve vodě a dávalo vám to energii?

I kdybyste v začátku na nic nemohla přijít, jděte se každý den na pár minut projít okolo domu.

Svůj čas můžete věnovat čemukoliv-sport, sebevzdělávání, jít do kavárny, projít se v parku. Můžete se věnovat rukodělným činnostem a třeba si ušít nebo uplést něco pro sebe. Pár takových zálib už nastartovalo několik krásných projektů (mrkněte do rubriky rozhovory).

Nebo si prostě jen tak sedněte na zahradě, v klidu vypijte svůj oblíbený nápoj, přečtěte pár kapitol z knížky. Poslechněte některý z inspirativních podcastů (můj tip), poslouchejte audio knihy.

KDY?

Už víte CO, ale nemůžete najít ten správný čas? Plán máte v hlavě, ale vždy vám do toho vleze NĚCO důležitějšího?

NAPLÁNUJTE SE!  Ne, nezbláznila jsem se. Až budete plánovat svůj týden, první položka, kterou do kalendáře zaneste, jste VY. Vše ostatní, včetně pracovních záležitostí, rodiny, dětských aktivit atd. až potom. Ideálně do diáře, telefonu, kalendáře.

Tenhle proces není zadarmo. Potřebujete vytrvalost. Chcete pro sebe přece novinku. Vašemu mozku tak musíte představit a zafixovat vytvoření nového návyku. Rozhodně to není záležitost pár dní.

Někdy narazíme na nepřekonatelný blok, brzdu, která nám nedovolí se do toho vůbec pustit.  V této fázi záleží, jak moc dokážete být sama k sobě upřímná a jak velká je vaše motivace své nastavení změnit. S dobrým koučem můžete vytvořit a zafixovat nový návyk během několika týdnů, spíše měsíců.

Pokud je vaší největší brzdou komunikace vašich potřeb s partnerem, mrkněte sem do článku, jak to lze udělat v klidu a pokud možno bez hádek plných emocí.

Mimochodem, celé toto nastavení návyku duševní hygieny je potřeba jak pro mámy, tak i táty.

Nezapomeňte : S PARTNEREM SI VĚNUJTE PROSTOR VZÁJEMNĚ!

VÝČITKY?

Tak na ty zapomeňte určitě…

„Ženy i muži dokáží panikařit, že nemohou najít nabíječku a vybije se jim telefon. Ale dobít baterky sami sobě jim nepřijde vůbec důležité.“

Povedlo se vám urvat si pro sebe hodinku, přesvědčit hlavu, že je dobré dopřát si masáž. A zatímco si hovíte na lehátku, pomalinku se vám vkrádají černé myšlenky. Co se asi doma děje? Jak to tam zvládají? Copak si to můžu dovolit? Měla bych…. Ne, nejste v tom sama. 

Když se zeptám klientek, co se stane s autem, jestliže mu nebudeme dolévat benzin, nebo s telefonem, který nedobijeme, většina si to uvědomí. 

„TO, co právě DĚLÁM, DĚLÁM PRO SEBE, potažmo PRO SVÉ BLÍZKÉ. A není na místě trápit se výčitkami.“

Pokud se nějaká výčitka přece jen objeví, přijměte ji, řekněte si nahlas, proč onu aktivitu zrovna děláte.

Můžete použít větu: Dovoluji si… (doplňte), protože si to zasloužím.

Stále vám to nestačí a hledáte důvody, proč zrovna VY nemůžete? Zamyslete se nad tím, co konkrétně vám nedovolí mít čas pro sebe? CO je právě ta vaše BRZDA? Napište si ji na papír.

Zeptejte se sama sebe, co byste musela změnit, aby to začalo fungovat?

Mějte se ráda a věnujte si svůj čas s láskou a bez výčitek,

Nevíte co s tím? Je toho na vás moc? Nebo víte, ale máte pocit, že to sama nezvládnete?

Domluvte si termín.

Podíváme se na vaši situaci spolu. Nabízím vám důvěrné prostředí a trpělivé ucho, které nesoudí. Položím ty správné otázky, ve kterých najdete směr pro vaši cestu.