Osobní výzva? To je neustálé překonávání sama sebe…

Energická optimistka, maminka dvou malých holčiček. Zvládne obrovský sad, má neustále kupu nápadů, šikovné ruce a tvrdí, že i s dětmi to jde. Přes zimu vymýšlí nové produkty. Od jara do podzimu své nápady realizuje. Na mateřské se pustila do podnikání. Nyní k tomu ještě navíc studuje. 

O životě, podnikatelských začátcích, o tom, proč se stala farmářkou a jak se jí daří skloubit podnikání s rodinným životem, jsem si povídala s Janou Kuntošovou z Vesnických dobrot.

Jani, můžeš se nám krátce představit?

Je těžké mě někam zaškatulkovat, ale asi jsem hlavně farmářka, podnikatelka, včelařka. Máma dvou krásných holčiček, manželka. Hlavně jsem však žena, která chce žít smysluplný život a živit se i takovou prací. Prošla jsem toho v životě relativně hodně a vše mě něco naučilo. To se snažím využít. Podnikám asi šest let.  

Že z tebe jednou bude farmářka jsi věděla už od malička?

Jako dítě jsem žila na třech různých zahradách, ač jsme bydleli v paneláku. Mám vystudovanou Českou zemědělskou univerzitu, kde mi došlo, že tento styl zemědělského „hospodaření“ není udržitelný. Že sebe i přírodu zabíjíme zcela dobrovolně chemií. 

To mě dovedlo na kurz permakultury, kde už mi to začalo dávat větší smysl a hlavně jistotu, že to lze! Chtěla jsem si koupit kus půdy a vybudovat sad a políčko. Než jsem s tím však vůbec začala, potkala jsem svého manžela. Když jsem později viděla jeho rodinný sad a pole-bylo rozhodnuto. Vesnické dobroty mohly vzniknout.

Jaké byly tvoje podnikatelské začátky?

Pozvolné. Začala jsem podnikat až na mateřské. S miminkem v náručí jsem vymýšlela. Když dcera spala a manžel jí mohl hlídat, já šla rychle vařit. Tímto stylem jsme to dělali do loňska, než mladší dcera začala chodit na dva dny do soukromé školičky. Někdy to bylo velmi náročné.

foto: Radmila Studničná

Začátek podnikání? Stačil mi hrnec a vařečka. První sklo jsme kupovali na e-shopu. Bylo to opravdu šlápnutí do neznáma.

Co bylo při rozjezdu nejtěžší? Měla jsi nějaké předsudky?

Neznalost všeho. Nikdy jsem nebyla kuchařinka, co se vyžívá v nových receptech. Uměla jsem vařit, ale nejsem v tom mistr. Také jsem měla v hlavě spoustu mylných přesvědčení. U nás doma se vždy zavařovalo, co se urodilo. A já třeba měla pocit, že džemy nemá smysl vyrábět, protože si je každý dělá doma sám.

Nebo, že když v obchodech prodávají meruňkový nebo jahodový džem, jsou tam meruňky a jahody. Ale ono je tam hlavně spousta jablek, cukru a k tomu troška meruněk nebo jahod. Třeba právě proto vyrábíme meruňkovou jen z meruněk (a samozřejmě trošky cukru).

Byl někdy moment, kdy jsi toho chtěla nechat? Co rozhodlo o tom, že jsi to nevzdala?

Asi ano, ale já tyto věci rychle zapomínám. Člověk samozřejmě občas přemýšlí, jestli to celé jeho bytí a snažení má smysl. Jestli se na to nevykašlat. Pak se ale oklepu a řeknu si, že než jít dělat tabulky do kanceláře, to radši budu dál dělat to, co mě baví. Co mi dává smysl. A hlavně, co přináší hodnotu našim zákazníkům-zdravé potraviny ze zdravého ovoce a bylin. 

Která část tvého podnikání je pro tebe nejtěžší?

Někdy je náročná administrativa, někdy bojuji s časem, někdy s tím, že nemám energii, protože se toho prostě nakupilo moc. I samotné plánování je velká výzva, když má člověk malé děti. To se pak může třeba díky kašli změnit vše během jedné noci. Říkám si, že nemá smysl se tím stresovat a snažím se využít toho, co právě je ku prospěchu věci. Třeba při nedávné šílené týdenní rýmě obou holek, jsem si udělala jarní úklid. 

Jak se ti daří skloubit péči o rodinu s prací?

Jelikož už i mladší dcera chodí do školky, den se mi konečně rozdělil na pracovní část a část pro rodinu. Pracuji, když jsou holky ve školce. Když už jsou doma, jsem s nimi. Večer se snažím dodělat nějakou administrativu nebo když něco opravdu hoří. Velkou oporou mi je manžel, který nejenže mi pomáhá s farmařením, ale hlídá soboty i neděle, kdy jsem na trzích nebo ve škole. Bez něj by to nešlo. 

Jak a čím si děláš čas na sebe?

To zatím moc nestíhám a pořád se mám co učit. Vím, že bych měla…. Dělám si volnější pondělky. Po víkendu, kdy bývám na trhu nebo jsem s rodinou, je to příjemné. Mám ráda, když je doma klid a mohu si přemýšlet, udělat vše, co potřebuji a naplánovat si v klidu týden.  

Co tě na tvé práci nejvíce baví?

Určitě je to různorodost. Jdeme s rokem. Nelze zavařovat jahody v lednu a moštovat v květnu. Člověk prostě musí tak nějak nechat plynout to, co mu příroda přináší a tomu se přizpůsobit. Naši předci to neměli jinak. V létě hodně pracovali a v zimě se naopak odpočívalo, lidé se scházeli, chodili na tancovačky. Tím pádem nemáme jednotvárnou práci. Většinou, když delší dobu zpracovávám nějaké ovoce a už mě to přestává bavit, tak najednou přirozeně končí. A je čas vrhnout se na jiný druh, který právě dozrává.

foto: Lenka Dolečková

Nejvíc lituju věcí, které jsem nezkusila. To, co jsem zkusila a třeba se nepovedlo, mi dává jistotu, že tudy cesta nevede. Mnohdy i ponaučení, jak dělat věci jinak nebo líp.

Kde bereš energii?

Upřímně, vždy po zimě bych jí spíš potřebovala doplnit. Hodně mě nabíjí jarní sluníčko. Výborný na únavu je pohyb. Sice nestíhám žádný sport, mimo výletů s rodinou. Ale práce na poli a v sadu není úplně pro lenochy.

Co ty, změny a nové zkušenosti?

Ty miluju. Jen do toho nesmíš jít silou. Mám ráda příležitosti, vyzkoušet si něco nového. Mnohokrát jsem si potvrdila, že příležitost se nemá odmítat. Minimálně se zamyslet, vyhodnotit, zda to má smysl zkusit a pokud ano, tak do toho jít! Což neznamená vzít si milionový úvěr a zadlužit celé příbuzenstvo. Ale vyzkoušet nějaký pilotní projekt a zjistit, zda to není zrovna ta moje cesta. Pokud ne, i to vědomí je fajn. Člověk se tím přestane zabývat a jde dál. Věřím, že zkušenosti a zážitky jsou prostě nepřenosné a lze je využít dál v životě.  

Jaká je tvá doposud největší výzva?

Největší výzva je už druhým rokem kus pole, které jsme si vzali zpět, abychom na něm vytvořili jedlou bylinkovou zahradu. Říkám mu „půl hektaru pro život“. Sousedí těsně s naším sadem a vloni jsme začali sázet a sít první bylinky a jahody. Jdeme postupně, protože vše je ruční práce. Cílem je do pár let vytvořit rozmanité pole, kde bude dostatek bylin do našich čajů a sirupů, drobného ovoce do džemů a nějaká zelenina pro osobní spotřebu. 

A nějaká čistě osobní?

Osobní? Ta je v neustálém překonávání sama sebe! Své komfortní zóny (smích). Nejsou to žádné vrcholové výkony, ale běžné denní povinnosti.

Když jsou děti ve školce, doma klid, ráda bych si jednoduše někdy dala nohy na stůl, kávu a četla si časopis. Jenže pak si vzpomenu, co všechno je potřeba udělat a jdu vyplít záhon, protože to za mě nikdo neudělá. Což není moc zábavná věc, ale skvěle si přitom vyčistím hlavu.

Dávám si menší cíle, které se snažím plnit. Třeba u těch záhonů mě zhruba v půlce přepadne nechuť pokračovat a ráda bych úkol nedokončila, ale… Přemůžu se. Na konci mám radost, že jsem vše zvládla a úkol splněn. Pak se někdy stane, že udělám i kousek navíc, abych měla na další den naděláno.

foto: Lenka Dolečková

Co plány do budoucna-nějaký další sen?

Letos mimo prodeje sazenic bylin a řezaných bylin asi navíc nic nebude. Není to nedostatkem nápadů, ale čeká mě dokončení studia Léčivých rostlin na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové v rámci Celoživotního vzdělávání. A o volných víkendech se chci víc věnovat svým holkám. Už jsou ve věku, kdy obě zvládnout pár kilometrů po Českém ráji, kde žijeme.

Jani, přeji, ať se ti daří plnit si své sny a děkuji za rozhovor.

Seberealizovaná máma třech báječných dětí, personalistka na volné noze, koučka. Její vášní je objevování všeho nového, včetně lidského potenciálu a osobního rozvoje. Pomáhá ženám v návratu zpět do profesního života a inspiruje je k práci na sobě a naplněnému životu. Je autorkou e-booku "5 dovedností matky na rodičovské, kterými zabodujete při hledání práce”
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..