Musím ti říct …aneb jak vyjádřit svoje potřeby, aby to nebolelo

Není vám v tom dobře. Trvá to dlouho. Víte, jak moc byste potřebovala s tím něco udělat. Minimálně to ze sebe dostat. Ale nakonec se stejně nerozhoupete a dotyčné osobě nedokážete nic říct. Máte obavu z následné reakce.

Máte strach, že se na vás možná bude zlobit. Že to třeba vůbec nepřijme. Přestane vás mít ráda. Stanete se neoblíbenou. A ještě se to obrátí proti vám. Dusíte to v sobě dál…

Nedávno jsme řešily s klientkou téma, které zažívá spousta žen. Po pěti letech doma s dětmi se na začátku roku vrátila do práce. Partner polovinu týdne na cestách, mimo domov. Ona funguje celý týden v modu práce, školka, občasné dětské aktivity, péče o domácnost a dva psy. 

Dva dny v týdnu manžel pracuje v místě bydliště. Přesto je veškerá péče na ní. Pozůstatek z doby, kdy byla doma. Ona cítí, že jí ubývají síly. Začíná být vyčerpaná i přes den. Na děti často reaguje podrážděně, komunikace s partnerem vázne.

Jak z toho ven..

Rozebraly jsme:

  • CO si ve svém životě přeje?
  • Co je TO konkrétně, co by jí pomohlo se z této, pro ni nepříjemné a vyčerpávající, situace dostat / Co potřebuje?

Z našeho rozhovoru vypadlo jako jedno z hlavních témat ČAS PRO SEBE. Musí si s partnerem vyjasnit a přeorganizovat péči o děti a domácnost. Potřebuje, aby její muž odvezl a vyzvedával alespoň jeden den obě děti ze školky a ona mohla jít jednou týdně z práce rovnou na jógu a každé dva týdny večer do sauny.

S chutí se pustila do dalšího kroku-způsobu komunikace potřeb směrem k partnerovi. Tuší, že to nebude jednoduché.

Podívaly jsme se na všechny dosavadní pokusy, které končívaly hádkou. V nejvyšším stupni vyčerpání a afektu klientka většinou bez jakékoliv „předehry“ vybafla na svého muže. Ovšem se zástupným důvodem, protože říct mu na rovinu, že “to nezvládá” (na rodičovské to přece tak skvěle fungovalo), by v jejích očích znamenalo přiznat sobě i jemu, že není tak dokonalá.

„Jedním z nejtěžších kroků je uvědomit si své emoce i následnou potřebu, která je za našimi pocity obvykle ukrytá.“

Jak tento, pro klientku zásadní, objev sdělit svému muži, jsme probraly při povídání o metodě nenásilné komunikace, někdy též nazývané jako empatická komunikace.

Sama s ní mám velmi dobrou zkušenost. Funguje výborně v komunikaci s dětmi, kdy se ony zároveň učí, jak vyjádřit své pocity, potřeby a dojít k dohodě bez dohadování a křiku.

S muži to zpočátku může být chůze po tenkém ledě. Pokud se projevujete spíše jako sparťanka, která o svých pocitech a potřebách do té doby moc nemluví, mohou být vaší změnou i zaskočeni.

Metodu nenásilné komunikace lze efektivně použít také v pracovním životě. Záleží na vás, jak moc otevřené chcete v komunikaci vašich pocitů s tím druhým být. Avšak platí, čím otevřenější, tím víc si můžete vyjasnit své potřeby a tedy i spokojenost.

OBJEVTE SVÁ “4P“

Dojít k oboustranně akceptovatelné dohodě, znamená objevit naše „4P“:

  • Když vidím (POZOROVÁNÍ)
  • tak se cítím (POCIT)
  • protože potřebuji (POTŘEBA)
  • prosím tě, mohl /-a bys (PROSBA)

1.POZORUJI bez hodnocení

Nejdříve pozoruji, co se v konkrétní situaci děje. Nehodnotím, nekritizuji. Popíšu. Co je spouštěčem mé reakce? Co mi vadí?

Např. „Už je to přes půl roku, co jsem začala chodit do práce. Je to jiné a je to pro mě velmi náročné. Stále se starám o děti, domácnost a celou organizaci rodiny, jako když jsem byla doma na rodičovské. Nemám žádný čas pro sebe “.

2.ROZEZNÁM své POCITY

Kdy a kde v nás vznikají? Pojmenuji svoje pocity.

Např. „Cítím smutek i vztek, protože jsem v tom sama (zklamání, zlost, radost, naplnění atd.) Jsem unavená. Neumím se radovat a dny s vámi si užívat. Často mě bolí hlava“.

Tím, že označím pocit slovem, získám nad svými emocemi kontrolu. „Kde tu emoci cítím?“ Pozoruji, co se děje v mém těle. Nehodnotím, neobviňuji. Mluvím pouze za sebe.

3.VYJÁDŘÍM svou POTŘEBU

Jak vyjádřit, co se ve mně děje? Jaké potřeby jsou v lidech a situacích okolo mě? Pojmenuji to, co potřebuji v dané situaci. CO chci, aby se změnilo?

 Např. „Abych byla nabitá energií, jednala v klidu s tebou i dětmi, abych se mohla víc radovat a radost rozdávat kolem sebe, potřebuji tvou podporu a pochopení. Vědět, že na všechno nejsem sama, ale mám parťáka, se kterým se férově dělíme o naše povinnosti a můžu se na něj spolehnout. Zároveň potřebuji i prostor pro sebe.

Nechám prostor druhé straně, aby se mohla k celé situaci vyjádřit.

  • Naslouchám
  • Nereaguji
  • Nezasahuji

4.FORMULUJI pozitivní PROSBU = DOHODU

Jak a o co mohu druhého požádat? Jakou prosbu mohu vztáhnout k celé situaci? Pro pozitivní změnu potřebuji, aby druhá strana věděla, co konkrétně může udělat k naplnění mé potřeby. Jak to příště uděláme, aby nastala změna a moje potřeba mohla být naplněna? 

Např. „Můžeme se dohodnout, že ve dnech, kdy jsi tu s námi a necestuješ, budeš alespoň jeden den vyzvedávat děti ze školky, abych mohla jít z práce rovnou na jógu a jednou za dva týdny to s dětmi zvládnete sami, abych mohla jít večer do sauny?“

Pokud jasně, konkrétně a nenásilně popíšete svůj momentální stav, co vám tento stav způsobuje, co potřebujete a dáte návrh dohody, naplňující vaše potřeby, máte z poloviny vyhráno. Tímto čtyřkrokovým modelem můžete vyjádřit svou potřebu a zároveň se empaticky napojit na druhého, který je (nebo může být) momentálně v konfliktu.

(V případě klientky pracujeme na dalších tématech-čas pro sebe byl jen jednou částí zamotaného klubka).

Co když to přeci jen zaskřípe?

Možná namítnete, že v některých situacích je velmi těžké zůstat v klidu. Obzvlášť, když se např. váš partner či kolega v práci „rozpálí do běla“…

Nejprve se pověnujte sama sobě. Přijměte situaci a dejte prostor emocím. Pojmenujte je a nechte je odejít. Mně nejvíce funguje dýchání (alespoň pět soustředěných hlubokých nádechů a výdechů-zklidní mysl a mozek tak nemá čas věnovat se chumelenici myšlenek, protože se musí soustředit právě a pouze na dech).

Někdo si k tomu potřebuje říct pár zklidňujících vět. Např. „Jsem / je to v pořádku“, „Když nejde o život, jde o…“.

V nejvyhrocenější situaci je nejlepší změnit místo. Oznámit druhé straně, že si potřebujete dát pauzu, odejít na chvilku na vzduch, do vedlejší místnosti, na wc, napít se…. Cokoliv, o čem víte, že vás dokáže zklidnit.

Abyste získala větší pocit jistoty pro takovýto rozhovor, je dobré vyzkoušet si ho třeba před zrcadlem. Nebo si můžete dát všechny myšlenky týkající se tématu na papír.

Stále si nevěříte? Nebo nevíte, CO je právě TA VAŠE POTŘEBA, abyste se ze své situace dostala? Napište mi, můžeme to vaše zamotané životní či profesní klubko začít rozmotávat společně.

Nebo mrkněte na článek „Máma na prvním místě“. Je tam šťouchnutí jak na to, když to chcete vyzkoušet samy.

Nebojte se vyjádřit, jak to vidíte a popište své emoce,

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..