Jsme matky a manželky. A kde je naše ŽENA? Naučte se být sama se sebou

Každý den jedete na plný plyn. Děti, manžel, práce, domácnost (pořadí ať si doplní každá sama). Všichni vás strašně potřebují, neustále něco chtějí, …Bez vás by to prostě FAKT nešlo. V hlavě máte na prvním místě ONI.někde vzadu jste VY. Slyšíte to? VY jste ta poslední! Haló, jste tam vůbec…? 

Na konci týdne doslova melete z posledního a těšíte se, až přijde alespoň nějaká změna v podobě víkendu. Jenomže víkend je tady a vy nesundáte nohu z plynu. Některá z vás možná  ano, protože se částečně postará i partner, ale prostě se nezastavíte…

Není to tak dávno, co jsem to měla taky tak. Na rodičovské, dvě mladší děti velmi malé, třetí začalo chodit do první třídy. Manžel přes týden na cestách. V pátek jsem občas nevěděla, „čí jsem“.  O víkendu jsem to sice trochu „rozdýchala“, protože tatínek se velmi zapojoval.  Pole působnosti se však rozšířilo o další roli – manželky. Tudíž má výkonnost stále držela jednu linii. A kde jsem byla? Kde byla má ŽENA?

 Mám velmi chápavého a podporujícího manžela. Nejen, že to všechno viděl, ale mně i permanentně nabízel různá, jak pro mě, tak děti,  reálná řešení. Jako tvrdohlavý beránek jsem je ovšem vytrvale odmítala. Proč? Protože já to přece všechno zvládnu! SAMA. Jenže jsem místo toho začala být unavená, protivná, děti neustále nemocné. Přidaly se zdravotní problémy a nade mnou visel velký vykřičník „Jestli se sebou nezačneš něco dělat, …!“ Možná to znáte taky?

V tomto okamžiku se mé druhé JÁ konečně vzpamatovalo, přihlásila jsem se na kurzy kineziologie a dopřála si  chvilky pro sebe, podle sebe a pracovala na sobě. „Malé děti“ začaly chodit jednou týdně na půl dne do dětského klubu. A světe, div se – ono to fungovalo. Nejen, že byly spokojené ony, ale byla jsem mnohem klidnější, příjemnější a spokojenější i já. Ne ta vystresovaná máma, co si myslí, že musí stihnout všechno a pro všechny. Ale začíná si umět udělat čas i sama na sebe.

Postupně jsem přidávala další aktivity-s dětmi i bez dětí. Po rodičovské jsem pozvolna  zapojila i práci. Začátky byly náročné, ale postupem času si vše sedlo. Občas se sice i teď vyskytne nějaká „divočina“, když například každé z mých 3 dětí má být ve stejný čas na různých místech a  já na čtvrtém. :-) Ale jinak vše „jede“.

Kromě pravidelně nepravidelných kurzů a jiných vzdělávacích akcí jsem si „ukrojila“ i na občasné krátké výlety a setkání s kamarádkami. A pokud se nám podařilo zajistit hlídání našich ratolestí, vyrazili jsme s manželem. Poslední dobou mé JÁ však začalo toužit po samotě. Ne s kamarádkami, ne na semináři. Prostě být SAMA SE SEBOU.

Mé přání bylo vyslyšeno a brzy se naskytla pracovní cesta, kterou se mi podařilo spojit i s báječným relaxem o samotě. Ocitla jsem se na druhém konci světa, sama v cizím městě, užívala si poznávání nového. Ale hlavně – užívala jsem si sama sebe. Poprvé po dlooouhých letech, od doby, kdy se mi narodily děti. Úplně SAMA  se SEBOU, mimo domov. Každý den jsem znovuobjevovala úžasné momenty, myšlenky, které v tom shonu všedních i víkendových dní jako máma a manželka, možná stejně jako vy, nemám kapacitu vnímat.

S pokorou a úlevou jsem objevila, že takováto „generální duševní očista“ je pro spokojenější ženu, manželku a matku nevyhnutelná. A to pravidelně.

Tedy, milé dámy, ale hlavně mámy:

  • Naučte se být sama se sebou

Užít si sebe, poznávat sebe, učit se, rozvíjet se, umět srovnat si myšlenky. Vypnout každodenního autopilota. Nemusíte jet zrovna na druhý konec republiky nebo světa. Avšak dostatečně daleko, aby pro Vás případný „náhlý návrat“ nebyl v okamžitém dosahu „když mě budou doma potřebovat, za chvilku jsem tam “.

Mít čas sama pro sebe a popitvat se v sobě je jednou za čas opravdu nutností. Najděte si ho i doma, ve shonu všedních dní. Pravidelně. Minimálně 15-30 minut denně „JEN PRO VÁS“. Vypnout telefon, nemyslet na nic. Jestli vám to nejde, najděte si alespoň chvilku třeba u čaje, kávy, přečtěte si časopis, pár stránek z knížky nebo krátký e-book. :-)

 

  • Ukažte svým dětem, že i máma má právo užívat svůj čas k uspokojení svých potřeb (aby pro ně mohla být spokojenou mámou)

Máte tendenci být dětem k dispozici 24h denně? Když jsou malé, je to samozřejmé. Ale i když už povyrostou, nejsou odkázané na mateřské mléko, přesto se pro ně možná  chcete stát nepostradatelnými? Řešit za ně…, domlouvat za ně…, být zodpovědné za jejich úkoly, rozhodnutí, povinnosti…. Nemluvím o pocitu důvěry, že máma je tady pro ně, kdykoliv to budou potřebovat. Ale o samostatnosti a formování vlastní zodpovědnosti dětí.

Ukažte jim, že tu jste  pro ně. Zároveň ale, že máte čas i pro sebe. Stejně jako to mají ony. Máma neuspokojuje jen jejich potřeby, ale i svoje a cítí se spokojená. Teprve tehdy může být pro své děti spokojenou mámou.

 

  • Dejte partnerovi prostor a důvěru, že TO ZVLÁDNE (bude si vás víc vážit)

Ve většině případů jste pro děti stále č.1., ať jste na rodičovské nebo se už věnujete zároveň své práci. A je to tak v pořádku. Nezapomínejte však na tatínka. Když přijde z práce, je doma o víkendu, i on se chce a potřebuje, ve většině případů, zapojit do „aktivního dění rodiny“ (každý muž samozřejmě v jiné míře). :-)

 Nedovolte mu ten pocit, že je „5.kolo u vozu“ a vy ta „supermanka“, která všechno zvládne bez něj. Nechte ho jednou za čas s dětmi zcela samotného, aby se postaral sám (jak nejlépe umí, ne lépe), když potřebujete být sama se sebou. Nebude to přesně podle vás. Ale zvládne to – po svém. A věřte, že si poradí v každé situaci.

 

Vím, že jsem neobjevila Ameriku. :-) Ale pokud to budete dělat jednou za čas pravidelně (frekvenci si stanovte samy), pomůže vám to znovu si  připomenout  a nezapomínat i na ty úplně obyčejné věci, které se pro vás staly automatickými. A přitom jsou tak vzácné. Pro vaše děti, pro vás jako rodiče i pro vás jako partnery. Třeba to, že máte každý svůj prostor pro sebe, že jste samostatné a zodpovědné osoby, že se respektujete a respektujete své potřeby. A samozřejmě taky to,  že je vám spolu moc dobře. že se máte rádi, a nebo, že se na sebe těšíte.

Z mého  pracovně-relaxačního výletu jsem se vrátila nabitá energií, vědomostmi a spoustou (starých i nových) uvědomění. Ale hlavně-děti si to s tatínkem náramně užily. Vzal si totiž v práci týden dovolenou (velmi rád) a udělali si společný výlet „po tatínkovsku“. Což se nakonec ukázalo jak výborný tah, neboť i manžel si připomněl, že být „mámotátou“ přes týden na plný úvazek je občas celkem fuška.

A i já jsem si znovu uvědomila, jaký mám doma poklad. Vlastně čtyři! Přestože přijeli o 3 dny dříve než já, nečekal na mě „dům vzhůru nohama“, ale bylo uklizeno (ne lépe, než to uměli) :-), vyprali všechny věci, které měli s sebou a na stole mě vítala kytka. I oni se na mě těšili…

Na závěr bych ráda vzkázala všem tchyním, maminkám, kamarádkám a jiným blízkým i neznámým osobám, kterým se takováto „ samostatná ženská trajdání“ :-) nelíbí:

„Zkuste to někdy taky. Být sama se sebou je fakt SUPER a náramně OSVOBOZUJÍCÍ!

Duševní očistu svého JÁ si zasloužíme všechny.“

Líbil se vám článek? Sdílejte a staňte se fanoušky naší facebookové stránky.

Mějte se krásně a buďte občas… samy se sebou,

 

 

Komentáře