Je lepší být perfekcionistka nebo disciplinovaná lajdačka?

Taky se vám stává, že nechcete něco „pustit do světa“, protože to není „DOST DOBRÉ“? Necháváte si nápady schované v hlavě jen proto, že se vám nezdají dost dobré?

Mně tedy občas ano. Například tenhle blog. Než jsem přesvědčila samu sebe, že je už dobrý tak akorát a nazrál čas vyklopit ho všem matkám do monitoru, trvalo mi to přes rok.

Neustále jsem hledala svá PROČ. Proč ho ještě nemůžu pustit…? Články nebyly dost smysluplné, vhodné, aktuální, dlouhé, dostatečně dobré. Nelíbily se mi použité fotky, nastavené barvy, vybrané fonty.

Neustále se mi honily hlavou myšlenky-není to dost dobré, nebude to nikdo číst… Co když to nebude nikdo číst…? Prostě nic nebylo „dokonale dokonalý“.

Jste, stejně jako tehdy já, přesvědčené, že cokoliv uděláte, stejně to nebude (dostatečně) dobré? Pak je velmi pravděpodobné, že k samotné realizaci určité myšlenky se nikdy ani nedostanete.

Může za to perfekcionismus. Brání vám nejen věci dokončovat, ale i téměř cokoliv začínat. Nemůžete začít, neboť NIKDY:

  • nejste dostatečně připravené
  • nemáte to dostatečně nastavené
  • nemáte všechno pohromadě
  • ještě nemáte vše nastudované
  • nenastal ten správný čas
  • JEŠTĚ TO NENÍ DOST DOBRÝ

Jenže, bohužel, ani nebude.

Už dlouhou dobu sníte o svém vlastním podnikání? Toužíte po lepší práci nebo kariérním růstu? Nebudete mít sílu cokoliv z toho uskutečnit, pokud budete trvat na tom, že chcete být paní DOKONALÁ.

Za věčně nespokojenou dámou jménem paní DOKONALÁ se totiž schovává pěkně bojácný chlapík jménem STRACH.

Ano, čtete dobře. Madam DOKONALÁ má totiž permanentní strach ze sebe. Z toho, žeJÁ SAMA NEJSEM DOST DOBRÁ“. Mnoho lidí je přesvědčeno, že perfekcionismus je přednost, silná stránka. V určitých profesních oblastech rozhodně není na škodu být poctivý detailista. Ale u opravdového perfekcionisty je opak pravdou.

Je dobré mít na paměti, že například u pracovního pohovoru není úplně optimální chlubit se něčím, co nás brzdí udělat krok vpřed. Když byste ho mermomocí chtěly zmínit, pak jedině v tom smyslu, že o tomto nedostatku víte a pracujete na jeho odstranění.

Touha po dokonalosti v čemkoliv je zabiják. Zabiják času a vaší sebedůvěry.

A ať se budete snažit vytvořit cokoliv dokonalého, většinou vždy se najde nějaký rýpal, který vám do toho „hodí vidle“ a nějakou chybu stoprocentně najde.

Nemůžu podnikat, protože…

Pro své podnikání máte plán a všechny hlavní kroky vyjasněné? Čeho se bojíte nejvíc?

  • Nerozjede se to
  • Nebude to fungovat
  • O můj produkt nebo službu nebude zájem
  • Nemám žádnou/dostatečnou zkušenost s tím, jak se dělá byznys
  • Okolo mě je už tolik lidí, kteří dělají to samé…

Uděláte nejlíp, když si své strachy sepíšete, konkrétně pojmenujete a ve vší slušnosti se s nimi pozdravíte, :-) abyste je v zápětí propustily… Vždy je dobré si odpovědět u každé položky na otázku “Co nejhoršího se může stát, když…“

Zapomeňte na strachy i dokonalost a pusťte se do toho. Prostě to rozjeďte! Nedostatky budete vylaďovat za pochodu. Uvolníte si zároveň hlavu na další, nové nápady. Nezapomeňte, i Bill Gates jednou začínal…

Tu práci bych tak moc chtěla, ale…

V profesním životě máte zájem o pozici, kterou jste nikdy předtím nezkoušela… Nebo o manažerskou židli? Že jste to taky nikdy nedělala? Každý jsme jednou nějak začínal.

Netrvejte si na tom, že nemáte stopadesátiprocentní kvalifikaci. Sepište si všechny přenositelné dovednosti ze současné pozice, najděte své další silné stránky a přesvědčte především sama sebe, že „to dáte“. Vždy si můžete položit otázku:

„CO mi pomůže udělat krok vpřed?“

Dodnes se podivuji nad tím, kde se ve mně kdysi dávno vzala „drzost“ přihlásit se do výběrového řízení na pozici personální manažerky s minimem zkušeností.

Obor samotný byl mou vášní, nadšeně a rychle jsem se učila a svou tehdejší sebejistotou a energií jsem přesvědčila nejen samu sebe, ale i svého budoucího zaměstnavatele. Spoustu věcí jsem se učila za pochodu, a to doslova. Ale obstála jsem. Kamarád perfekcionismus byl pryč. Na několik let…

Vrátil se s koncem mé poslední rodičovské. Měla jsem totiž strach. Strach, že nejsem dost dobrá. Ne dost dobrá na to, začít něco nového. Sžírala jsem se, že kromě toho, že jsem mámou, už nic jiného neumím.

Sice jsem skvěle organizovala chod pětičlenné rodiny, zajišťovala logistické procesy, vyjednávala v občas velmi napjatých situacích s ne moc chápajícími dětskými zákazníky… :-) Tehdy to pro mě bylo „vše“ co jsem ovládala, a pro mou hlavu  žalostně málo.

Touha po paní Dokonalé, která odcházela před lety na mateřskou, mi nedovolila udělat krok vpřed. Přitom stačilo uvědomit si, že většinu přenositelných dovedností jsem používala dál i na rodičovské, a to stejně skvěle, jako předtím v práci.

A navíc-další  jsem se naučila. Trvalo mi, než jsem konečně přišla na to, že perfekcionismus je jen mylná představa plná strachu, o mně samotné. V mé vlastní hlavě.

Chcete si plnit své sny? Zbavte se myšlenky na dokonalost. Nedosáhnete jí. Nikdy. Ani když budete na sobě makat na úkor vašeho času. Perfekcionistku pusťte k vodě a staňte se raději disciplinovanou lajdačkou. Jedině tak můžete užívat zároveň vaší práce i života.

Jak se zbavit touhy po dokonalosti?

  • VĚŘTE SAMA SOBĚ – neposlouchejte všechny ty pochybovačné hlasy kolem vás, že jste blázen, do čeho se to pouštíte? Není to vůbec o vás, ale o nich. Jejich strach ze selhání.

  • VĚŘTE SVÝM SCHOPNOSTEM – jen vy sama nejlíp víte, co znáte, umíte, kde jste to už využila, jak se vám to dařilo, co můžete příště udělat jinak/líp. Kdo jiný by vám měl věřit, než vy sama? Ostatní kolem vás nemají vaši zkušenost. A vaše úspěchy si nezapomeňte každý den zapisovat( i malé krůčky, které se vám zpočátku mohou jevit, jakože nestojí za řeč).

  • NECHTE K SOBĚ PLYNOUT NÁPADY A INSPIRACI– věřte svojí intuici. Noste si všude s sebou zápisník, kam můžete zapisovat cokoliv, co vás napadne (i když se vám to v příští sekundě bude zdát jako totální blbost). Nikdy nevíte, co se z toho nakonec vyklube.

  • NEBOJTE SE VYKROČIT ZE SVÉ KOMFORTNÍ ZÓNY – žádný učený z nebe nespadl a chybami se člověk učí. Kdo někdy něco dokázal, tak určitě ne z gauče s nohama na stole. Prostě pohodlí úspěch neudělá.

  • NEPŘIPOUŠTĚJTE SI MYŠLENKU, ŽE TO NEZVLÁDNETE – myslíte si že byste se vy nebo vaše dítě naučili chodit, kdybyste před prvním vykročením sedli zpátky na zadek s myšlenkou, že to “ stejně nedopadne?” Po prvním nezdařeném kroku se rozhodli, že už to nemá cenu zkoušet, protože “to nejde”? Pokud se rozhodnete, že do akce jdete, napište si váš hlavní důvod, proč to děláte (co bude jinak, až tam budete?). Ten si připomeňte kdykoliv, když vás popadnou myšlenky na to, že to nedáte. Vzpomeňte si na Pipi dlouhou punčochu- ta se pouštěla s radostí do všeho, co ještě nedělala, protože věřila, že jí to půjde! :-)

Jestli vám to nestačí a jste přesvědčené, že potřebujete vedle sebe někoho, kdo vás celým procesem provede, najděte si kouče. Bude naslouchat vašim strachům a zapracuje s vámi na tom, abyste došly do vašeho cíle bez paní Dokonalé.

Líbil se vám článek? Sdílejte a staňte se fanoušky naší facebookové stránky. Sledovat nás můžete i na instagramu.

Mějte se krásně a nesnažte se být stoprocentně dokonalé-není to totiž potřeba.

P.S. Že nevíte, jak koučování funguje a jestli je to pro vás ta správná cesta? Zkuste koučovací půlhodinku zdarma. Napište mi sem.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..