Obětující se máma nebo sobecká kariéristka?

„To nechápu. Pořídí si dítě a žene se do práce” pronesla jedna ze dvou velmi mladých dam o své těhotné kolegyni. Ona nastávající maminka se chce ihned po narození miminka co nejdříve vrátit do práce, takže ani nenastoupí na rodičovskou „dovolenou“. Bylo evidentní, že to obě dámy dost znepokojuje.

Zajímalo by mě, zda by debata probíhala jinak, pokud by ona kolegyně oznámila, že bude s dítětem doma ne tři, ale rovnou čtyři roky a třeba si rodičovskou prodlouží opětovně s dalším dítětem. Možná bych se dozvěděla, že „… představ si, je doma už pátý rok a ještě další dva bude. Nedělá nic jinýho, jenom se stará o děti a domácnost. Takovej stereotyp. To nechápu, jak jí to může bavit? Sedm let!… se nikam neposouvá…“

Napadá mě ještě jedna varianta. Případ, že by se ona kolegyně rozhodla nemít děti vůbec a věnovala se pouze sobě a kariéře….Dialog si můžete domyslet. Zřejmě by na ní, nejen ty dvě, nenechaly nit suchou…. :-)

Co je tedy dobře? Která  je  ta správná cesta?

Donutilo mě to ohlédnout se několik let zpátky, kdy jsem se já sama stala poprvé mámou. Pocity radosti se ve mně velmi silně mísily s obavami, jak to všechno zvládnu, ale hlavně…

… nejsem krkavčí matka, když se vracím do práce a mé holčičce je teprve  6 měsíců?

Během těhotenství ve mně mé rozhodnutí nevyvolávalo tolik pochybností, jako poté, co se dcera narodila. Přispěly k tomu i ne příliš pozitivní reakce z blízkého okolí. Podpora rodiny byla  malá. Přesto jsem své rozhodnutí nezměnila. Po celou dobu “mateřské“ jsem měla home office a po jejím skončení se vracela do zaměstnání postupně. Dceru jsem do jejího roku kojila.

Když jí bylo osmnáct měsíců, začala jsem pracovat na plný úvazek. Bylo to velmi náročné. Čas, který jsme však s dcerou trávily společně jsme však trávily velmi intenzivně. 

Zpětně musím říci, že naše společně strávené chvíle byly mnohem intenzivnější, než když jsem byla na pětileté rodičovské s dalšími dvěma dětmi a byli jsme spolu téměř neustále. Na náladě i přístupu to bylo velmi znát. Manželův každodenní dotaz:”Jak jste se měli, co jste dnes dělali?” mě uváděl do transu ještě dříve, než ho vyslovil.

Dny mi občas splývaly v jeden nekončící maraton a ke konci rodičovské jsem si připadala, že umím už jen vařit kašičky, polívčičky, přebalovat, přeříkat asi milion dětských říkaček a zatancovat několikrát za sebou  “Pec nám spadla”. :-)

Je obtížné srovnávat nesrovnatelné – u každé mateřské /rodičovské jsem byla v jiném věku, jinde na “své cestě“, v jiné situaci. Ale ten rozdíl intenzity prožívání  s dětmi, i pocitu vlastního naplnění, přesto, že jsem milující máma, byl obrovský.

Každá žena – máma to má jinak. Možná cítíte potřebu „rozdělit se“ mezi vlastní seberealizaci (ať už podnikáním nebo zaměstnáním) a své děti. Nebo naopak chcete zůstat s dětmi doma co nejdéle.  Případně se i po skončení rodičovské rozhodnete zůstat ženou v domácnosti. A není na místě  ptát se, zda jste dobrá nebo špatná matka. Milující nebo sobecká. Obětující se nebo kariéristka……?

Prostě jste máma. Žena, která zbožňuje své děti, a aby jste jim mohla být dobrou a hlavně spokojenou mámou, potřebujete se tak sama cítit. Bez ohledu na to, jak to vidí společnost, okolí, kolegyně v práci nebo rodina.

Mnoho žen, které se vrací velmi brzy do práce tak nečiní pouze z důvodu udržení skvělého místa. Většina z nich má i velkou potřebu být oceněna. Nejen za péči o miminko – to  se děje  tak nějak automaticky, i jinak. Přestože péče a výchova dítěte je v daný moment to nejdůležitější.

Tedy, ať jste na volné noze nebo zaměstnaná, vracíte se po pár týdnech, měsících nebo letech – vězte, že nic není špatně.

Nepodléhejte  společenským, ani jiným tlakům a řiďte se  srdcem. Jedině tak máte šanci být  spokojenou ženou a mámou zároveň.

Přesto, že každá z výše uvedených variant má své klady a zápory. Ostatně jako vše v našem životě. Pro vnitřní spokojenost musí vždy fungovat rovnováha.

A jak to máte Vy? Spěcháte do práce nebo „dovolenkujete“ doma? :-)

Mějte se krásně a buďte naplněné ♥