Co nás ve škole neučili a maminka nám neřekla…

Když jsem před lety objevila úžasnou Stáňu Stiborovou Mrázkovou, netušila jsem, k čemu všemu mě dokáže inspirovat. Nejen, že jsem dokázala překročit svůj stín a začít sdílet sebe na blogu Mámy v práci. Stáňa mě navíc inspirovala k jedinečnému dárku pro děti-napsat jim vlastnoručně knihu “do života”.

Pár dlouhých večerů plných sebereflexe, nacházení, AHA momentů, naštvání, odpuštění a slz, než se mi povedlo dát dohromady to nejdůležitější, co jsem nejstarší dceři v její narozeninový den chtěla předat. Nakonec to byl dárek pro obě. 🙂

A tak jestli přemýšlíte, co svým ratolestem nadělit třeba k zítřejšímu dni dětí, nebo si lámete hlavu nad originálním dárkem k narozeninám či za vysvědčení, s dovolením mé báječné puberťačky sdílím kousek pro inspiraci…

Moje milá holčičko,

když jsi vykoukla na svět, poprvé jsi ležela na mém břiše, já tě hladila po tvářičce a šeptala ti „ahoj, moje lásko“, vůbec jsem nevěděla, jak moc tě můžu milovat. A už vůbec jsem netušila, co všechno mě naučíš. Za to všechno ti neskutečně děkuju a těším se, že mě toho ještě hodně naučíš.

Dnes si říkám, že to je teprve včera, a ne před patnácti lety, kdy jsem tě mohla poprvé pochovat, přivinout tě k sobě a dát pusu na tvé voňavé miminkovské vlásky.

 Představovala jsem si, jaké to bude, až ti bude rok, pět, deset, patnáct…. Co budeš ráda dělat, jak se budeš smát, plakat, vztekat se, mazlit se, povídat si se mnou. Jaké budeš mít vlasy, co budeš nosit na sobě, jestli budeš větší než já. Zda budeš sportovat, malovat, zpívat nebo fotografovat?

 Moc jsem si přála, abychom k sobě měly blízko. Abychom si mohly vzájemně důvěřovat a dokázaly sdílet radosti, starosti, krásné, i ty méně příjemné okamžiky tvého života. Abys za mnou přišla, kdykoliv to budeš potřebovat. 

 Občas jako každá máma pochybuju, jestli to, co jsem si přála, skutečně plním…

Co však vím stoprocentně, že to v každém okamžiku dělám právě tak, jak nejlépe umím. Nikdo mě to předtím neučil, tak mi promiň, jestli to někdy vnímáš jinak…

 Když ses mi narodila, myslela jsem, že budu šťastná MÁMA. Ale vnitřně jsem šťastná nebyla. Ty jsi mi však pomohla mou cestu najít, i když to bolelo a občas stále bolí.

 Dala jsi mi tolik síly a sebe-důvěry. Díky tobě jsem:

  • ve třiceti letech konečně našla odvahu učit se být sama sebou
  • postupně zjišťovala, jak mocné je začít věřit v sebe sama
  • pochopila, že můžu dělat cokoliv, když uvěřím, že to dokážu
  • přestala mít strach a neustále přemýšlet, co se stane KDYŽ…
  • se naučila, že je mi jedno, co si o mě myslí ostatní

 I já ti chci něco dát. Vím, že zakroutíš očima, protože: “Mamííí, to mi nemusíš říkat, to už přece vím…“ 🙂 

Chci ti předat něco, co jsem sama nevěděla, když jsem byla jako ty. A nevěděla jsem to ještě dlouho potom. Něco, na co jsem přišla až jako dospělá. Do té doby jsem nosila v hlavě, že už je pozdě.  NIKDY NENÍ POZDĚ. Ale to ty už taky víš…

Chci ti říct…. 

MĚJ SE RÁDA

 Miluj svoje přednosti-budou ti pomáhat na tvé cestě. Měj ráda svoje nedostatky-díky nim můžeš dělat krůčky i kroky na své cestě. Měj se ráda, v dobrém i zlém.

 VĚŘ SI

 Můžeš mít a dělat cokoliv, pro co se rozhodneš. I když máš někdy pochyby, jestli to, co právě děláš, je dobře, vede tě tím správným směrem a budeš z toho mít ten správný užitek. Věř, že všechno se ve tvém životě děje tak, jak má a každý tvůj krok má svůj smysl….Jsi tak silná, jak silná je tvá mysl. Věř svým snům. Věř, že si je splníš. Věř sobě, že to dokážeš.

 CHVAL SE

 Chval se-neustále. I za zdánlivě malé věci. I za ty, které se ti nepodaří, ale naučí tě něco nového. Nečekej, že to někdo udělá za tebe. I za to se měj ráda a poděkuj si.

  BUĎ UPŘÍMNÁ

 K sobě i ostatním. Neboj se podívat pravdě do očí. Vždy stojí za to si uvědomit a připomínat si, kdo jsi, kde jsi, co potřebuješ a kam jdeš. Někdy pravda bolí, já vím. Ale věř mi, výsledek stojí za to. Buď si vědoma toho, co chceš a co nechceš a neboj se to říct nahlas. Ten, kdo tě má opravdu rád, tě má rád takovou, jaká jsi.

 NESNAŽ SE BÝT DOKONALÁ

 Jsi originál, který má své přednosti a silné stránky. Využívej je. Naplno. Ale nikdy se nesnaž být dokonalá. Nečekej, až „něco“ bude dokonale dokonalé. Až to tisíckrát předěláš a pak to pustíš, nebo nepustíš vůbec. Nedovol, aby ti perfekcionismus bránil udělat krok vpřed.

 ODPOUŠTĚJ

Když tě někdo naštve nebo udělá něco, co tě rozesmutní, přemýšlej, proč se tak cítíš. Přemýšlej, co se máš z této situace, od toho člověka naučit. Ti, které na své cestě potkáváme, nás mají vždy něco naučit. Stejně, jako jsme se potkaly my dvě. Odpouštěj všem-všichni děláme chyby, všichni se učíme.

 BUĎ ŘIDIČEM SVÝCH MYŠLENEK

Každá myšlenka je silná pouze natolik, nakolik silná je pozornost, kterou jí věnuješ. Důvěřuj svým vnitřním pocitům, a nenech se ovládnout strachem. Když k tobě přijde, můžeš si s ním promluvit-říct mu, že tam může být s tebou, jestli o to stojí. Ale nedovol mu, aby převzal nad tvými pocity nadvládu. TY jsi řidič svých myšlenek a svého života.

 NEBOJ SE DĚLAT CHYBY

Chyby děláme proto, abychom se z nich poučili. Když nějakou uděláš, uvědom si ji a zeptej se sama sebe, co můžeš příště udělat jinak, lépe. Neboj se, že když uděláš v životě chybu, tak prohraješ. To se NIKDY nestane, protože buď vyhraješ nebo se něco nového naučíš.

 NEMĚJ OČEKÁVÁNÍ

 Nepouštěj si vůči druhým do hlavy  tvůj pohled na věc, tvoje představy. Jak to či ono může dopadnout, probíhat, jak se druhý bude chovat. Každý člověk přemýšlí jinak a má ve své hlavě svá řešení, své postupy, i své pohledy na věc.

 NESUĎ DRUHÉ

 Druhým do hlavy nevidíme. Neznáme jejich motiv, proč to, nebo ono dělají, říkají, proč se tak chovají. Jaký k tomu mají důvod. Nesuď je. Vymaž ze své hlavy „já bych to (u)dělala jinak. Každý máme za sebou jinou minulost, jiné životní zkušenosti a zažité vzorce chování. Důležité je to, zda s nimi chceme něco dělat a svůj život změnit, nebo v nich zůstaneme napořád. Každý má svou cestu a ty ji respektuj.

NIKDY TO NEVZDÁVEJ!

 Zvládneš vše, co si v hlavě vymyslíš, pro co se rozhodneš a půjdeš za tím. Nikdy nevzdávej nic dopředu, i když se tě tvé myšlenky budou snažit odvést od tvého záměru. Překonej svůj strach. Až budeš na nejtemnějším místě své cesty, vzpomeň si na svůj sen, svůj cíl, zvedni se a pokračuj dál.

  ♥♥♥

 Dnes je z tebe patnáctiletá slečna a já jsem pyšná máma. Někdy si říkám, kde je ta moje malá holčička, která se ke mně chodila v noci tulit, ráno mě objala a zpívala mi do ucha „mamko, vstávej“, rovnala do řady příbory v šuplíku i ponožky do zástupu…? 

 Dnes mě objímá kráska, větší než já, s úžasným úsměvem a ztřeštěnými nápady…

Když slyším tvoje „Mami, buď v poho, já to zvládnu“, vím, že mapu, kterou jsem ti dala do ruky máš přečtenou…

Že směr, který jsi nabrala a budeš ve svém životě dál sama kormidlovat je pro tebe vždy ten správný.

 Moje náruč je pro tebe kdykoliv připravena. I když máš čurbes v pokojíčku, hádáš se nebo se mnou zrovna nechceš mluvit.  I když občas vyšiluju a říkám, že se z tebe blázním… 🙂

Miluju Tě,

máma

Seberealizovaná máma třech báječných dětí, personalistka na volné noze, koučka. Její vášní je objevování všeho nového, včetně lidského potenciálu a osobního rozvoje. Pomáhá ženám v návratu zpět do profesního života a inspiruje je k práci na sobě a naplněnému životu. Je autorkou e-booku "5 dovedností matky na rodičovské, kterými zabodujete při hledání práce”
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.